glosy Oty Ulče
OTA ULČ - ÚVOD OD TG
Velmi rád bych Vás seznámil se svérázným a vzdělaným Čechem, který se v cizině rozhodně neztratil. Ota Ulč se narodil v Plzni 16. března 1930. Loni se tedy dožil osmdesáti let. Při této příležitosti jsem navrhl předsedovi senátu Přemyslu Sobotkovi, aby mu udělil stříbrnou pamětní medaili...celý článekZAJÍMAVOSTI Z NEDÁVNÉHO SČÍTÁNÍ AMERIČANŮ – 1
Jako s mnohým jinačím, od střelného prachu po porcelán, Číňané vynalezli a první census uspořádali v době, kdy se naši evropští prapředkové pazourkem, ba i kyji, vzájemně strefovali do svých prázdných makovic.Čas plyne, přemnoho - ne však všechno - se mění. Původním čínským popudem proč se obtěžovat počítáním svých poddaných byl důvod výlučně fiskální - kvůli ždímání berní. Nyní se zjišťuje všemožné, census, před pár měsíci v USA uskutečněný, se koná každý desátý rok, též s dopadem politickým - oním redistricting volebních obvodů. Poslední pohyb obyvatelstva obohatil stát Texas čtyřmi novými křesly ve Sněmovně reprezentantů ve Washingtonu, a naopak stát New York tři křesla pozbyl. Početní podíl bělošského obyvatelstva evropského původu se nadále scvrkává - jsou ho už méně než dvě třetiny (64%).celý článek
O ZMĚNĚNÉM POČÍNÁNÍ VETŘELCŮ V JINÝCH DOMÁCNOSTECH
Osud každému něco nadělil – buď se narodit v blahobytu nebo v blechárně - začátky tedy různě příznivé. S přibýváním věku se rozhlížíme po příležitostech si úděl vylepšovat, ať už v domácím prostředí nebo odchodem do různých Tramtárií, za třpytem zlatého telete nebo za lovem divé zvěře v Africe.Po listopadovém kotrmelci přemnozí odešlí našinci se začali vracet, aspoň nahlédnout do prostředí dřívějšího mládí. Kromě všelijakých sladkokyselých pocitů se stali i příjemci komentářů se zřetelným vyčítavým podtónem, že opustili rodnou vlast v jejích nesnázích, aby šli za lepším. To měli jít za horším? Příhodná to odpověď mravokárným peciválům.celý článek
RŮZNÝ ŽIVOT V TOMTÉŽ STÁTĚ
Takové pravidlo má ovšem své výjimky: například Severní Koreu, se zárukou mizerné existence v jakékoliv lokalitě. Ale i v totalitních podmínkách nebývala totální jednota k uzoufání.Uniformita, pokud možno univerzální, i když zcela nedocílitelná. Posloužím třeba pragocentrismem. V dávnověku za našich studií na Karlově univerzitě – a ovšem nejenom tam – platilo rozlišování Pražáků od těch ostatních. Většinou jsme byli ti ostatní. Blížily se promoce (pokud nedošlo z kádrových důvodů k vyhazovu na poslední chvíli). Děs z umístěnky někam do Prdelákova, dychtění udržet se v metropoli, stověžaté matičce, mít v dosahu kulturu, Národní divadlo, do něhož jsme sice příliš nechodili, vesměs postačil pocit takové možnosti, nyní ohroženi, být o ni oloupeni.celý článek
PROVOKATIVNÍ PRODEJ NEVINNÉHO PEČIVA
V jednom z větších prodejních středisek (shopping mall) v Americe došlo k politicky háklivé episodě, ne-li poprasku, o němž si troufl referovat jen konzervativně laděný televizní kolos Fox (9. listopadu 2010): záběr s oznámením nabídky tzv. cup cakes – jakési pseudokoblížky, minibábovky, místní populární pochoutky nevýrazné, nevalné chuti, a u toho tento ceník:Asiaté - $ 1.50
Běloši - $1.00
Černoši/ Latinos – $ 0.50
Nabídka vyprovokovala značné projevy nevole v řadách popuzených příslušníků s tmavší pigmentací, protestujících proti drzosti upozorňovat na samozřejmost současné americké reality.celý článek
KOMENTÁŘ OTY ULČE K AMERICKÝM VOLBÁM 2010
Dušičky, den všech svatých, návštěva hřbitovů. Prvního listopadu jsem opouštěl náramně příjemnou podzimní Prahu a letadlem napěchovaným víc než třemi sty sardinek pílil přes Atlantik, abych se druhého listopadu zúčastnil amerických voleb. Ty jsou první úterý v jedenáctém měsíci roku – válka, neválka, uragány, hurikány, tornáda – vždy tomu tak je, nevím proč.celý článekDOBRÉ ČINY TRESTAT NEBO ASPOŇ IGNOROVAT
Text s názvem „ Chilské vlastenectví za americké peníze,“ který napsal v Klokánii u protinožců žijící našinec Paul Jacko a Neviditelný pes zviditelnil 20. října 2010, mě ponoukl k podumání a ověřování zkušenosti, jak mnohý dobrý čin bývá po zásluze trestán. Příkladem nám poslouží ony neutuchající praktiky jménem foreign aid, započaté v druhé polovině dvacátého století rozpadem kolonialismu a vznikem studené války jakožto výtečné příležitosti k vydírání dárců. Hodně let trvalo, než darující a vydíraná Amerika prokoukla šarádu všelijakých šejků a šejdířů, hrozících v případě vysychajícího rohu hojnosti přestupem na komunismus.celý článekAMERICKÉ VOLBY MOŽNÁ ROZHODNE JEDEN RODNÝ LIST
celý článekCHYTRÁ A ZKÁZONOSNÁ STRATEGIE CLOWARD PIVEN
celý článekPÍDĚNÍ PO PŘÍČINÁCH ZNAČNÉHO FINANČNÍHO ZHUBNUTÍ – 1
celý článekPÍDĚNÍ PO PŘÍČINÁCH ZNAČNÉHO FINANČNÍHO ZHUBNUTÍ – 2
celý článekDILEMA ZDA VYHOVĚT ÚNOSCŮM
celý článekINTERNET JAKO ZDROJ POUČENÍ A PŘÍPADNÉHO ZDĚŠENÍ – 1
celý článekINTERNET JAKO ZDROJ POUČENÍ A PŘÍPADNÉHO ZDĚŠENÍ – 2
celý článekINTERNET JAKO ZDROJ POUČENÍ A PŘÍPADNÉHO ZDĚŠENÍ – 3
celý článekTURECKÝ MED A PŘEMET
celý článekNajdete mě též na:
Blog Lidovky FacebookAnketa
Každý rok 4. května kladu věnce k obětem II. světové války v Praze 12 Modřanech. Dělám to rád. Hrdinů zas tolik nemáme, proto vzdát jim úctu považuji za důležité. Letos jsem opět obdržel pozvání na tuto pietní akci, avšak řeším dilema. Ke kladení věnců byla pozvána i poslankyně za KSČM soudružka Marta Semelová, která je známá svým obdivem ke Klementu Gottwaldovi. Navíc tvrdí, že procesy v 50. letech byly spravedlivé. Prosím přátele o pomoc v mém rozhodování:Aktuality
Změna adresy regionální kanceláře senátora Tomáše GrulichaTomáš Grulich se těší na setkání s vámi na nové adrese své regionální kanceláře: Pod Vinicí 409/29, 143 00 Praha… další aktuality
Fotogalerie
Zahájení krajanského festivalu ve Valdštejnské zahradě
další fotografie
TG s úsměvem
výběr evropských anekdot z publikace "Humor sbližuje" autorů Tomáše Grulicha a Václava BudinskéhoLev se prochází v lese a potká žirafu:
„Hej, ty dlouhá! Kdo je nejkrásnější v lese?"
„No přece ty, lve."
Za chvíli potká zebru:
„Hej, pruhovaná! Kdo je nejkrásnější v lese?"
„Ty, lve."
Jde dál a vidí slona:
„Hej ty, se schlíplýma ušima. Kdo je nejkrásnější v lese?"
Slon ho chytí do chobotu a hodí ho do močálu. Pak pokračuje svoji cestou.
Lev vylezl z bláta, otřepal se a zabručel:
„Co šílíš? Mohl si klidně říct, že nevíš!"
(bulharská anekdota)

