Císař Josef II. a Karel Schwarzenberg

Při volební kampani do poslanecké sněmovny, obecních zastupitelstev a Senátu PČR jsem zaznamenal neobvyklý efekt opřený o postavu knížete Karla Schwarzenberga. Vzděláním folklorista, nemohl jsem si nepovšimnout jak v politické reklamě TOP 09, tak i v médiích, podobnost s pověstmi o králi Ječmínkovi, který byl v lidové podobě personifikován do osoby císaře Josefa II. Nebylo to v Evropě ojedinělé. Podobné pověsti jsou známé z Německa u císaře Fridricha II. či ruského cara Alexandra. Panovníci v lidovém vyprávění zastávali pozici poctivého a spravedlivého vladaře, jako protiklad proti nepoctivým správcům. Mimochodem, tento syžet je patrný i v mnoha pohádkách.

Osvícený císař oblékal si chudý šat a v přestrojení šel mezi lid, kde trestal špatné správce, odhaloval nenasytnost některých církevních hodnostářů a odměňoval poctivé chudáky. Zašel i do hospody, kde ztrestal za špatnou míru „šisunka“ hostinského. I v kampani TOP 09 chodil Karel Schwarzenberg „na pivo“, sešel z výšin mezi lid a plakáty lákaly „Dejte si pivo s knížetem…; kníže Vás zve na pivo“ a nebyla-li zajištěna jeho přítomnost, objevovalo se pozvání „Na pivo, tentokrát bez knížete“.

Známá česká folkloristka Dagmar Klímová dokázala životaschopnost lidového podání, až do doby moderní. Sebrala lidové pověsti o druhém dělnickém prezidentovi Antonínu Zápotockém, který ve vyprávěních utíkal ochrance, aby mohl hrát v hospodě na harmoniku, oddávat se mariáši a scházet se s dělníky, aby si vyslechl, co je trápí. Také on unikal z Pražského Hradu, aby se přiblížil těm nejchudším, pro které měl porozumění a trestal nepoctivce.

Co jiného, než chození knížete na pivo s prostým lidem, vyprávěním o boji proti moderní nepravosti – korupci, titulky v novinách typu „Kníže kdesi co si“, používání prostých až sprostých slov jsou jen transformací lidového vyprávění o císaři Josefu II. nebo druhém dělnickém prezidentu Antonínu Zápotockém.

Korunou všemu byly plakáty, kde za ramenem příslušného kandidáta vykukoval kníže Karel Schwarzenberg bdící nad spravedlností, pravdomluvností, bojem proti všemu zlému, jako osvícený panovník zaručující veškerou prosperitu.

Tomáš Grulich

zpět tisk

Najdete mě též na:

Anketa

Každý rok 4. května kladu věnce k obětem II. světové války v Praze 12 Modřanech. Dělám to rád. Hrdinů zas tolik nemáme, proto vzdát jim úctu považuji za důležité. Letos jsem opět obdržel pozvání na tuto pietní akci, avšak řeším dilema. Ke kladení věnců byla pozvána i poslankyně za KSČM soudružka Marta Semelová, která je známá svým obdivem ke Klementu Gottwaldovi. Navíc tvrdí, že procesy v 50. letech byly spravedlivé. Prosím přátele o pomoc v mém rozhodování:

Aktuality

Jsme opět blíže možnosti volit ze zahraničí korespondenčně
Takový či podobný titulek jsem za posledních pět let psal několikrát. Senát PČR již třikrát navrhl novelu volebního zákona, která… další aktuality

Fotogalerie

Radotín okolo roku 1920

další fotografie

TG s úsměvem

výběr evropských anekdot z publikace "Humor sbližuje" autorů Tomáše Grulicha a Václava Budinského

Dva Valóni jedou na kole přes Flandry. Jeden z nich zahlédne v dálce benzinovou pumpu a říká druhému:

„Počkej, uvidíš, jak jsou Vlámové hloupí. Pěkně se zasmějeme."

Sleze z kola a říká Vlámovi:

„Dobrý den, dobrý muži, mohl by jste mi natankovat plnou nadrž dieselu?"

Vlám odšroubuje sedátko od kola a naplní rám naftou.

„A mohl by jste mi, prosím, taky trochu přeleštit přední sklo?"

Vlám vytáhne starý špinavý hadr a otře řidítka a lampu.

„Ještě pak mrkněte na kola, zdají se mi trochu prázdný."

Jen co mu to Valón řekl, Vlám zkontroloval tlak v pneumatikách a trochu je napumpoval.

„Děkuji vám pane, kolik za to chcete?"

„Dělá to 3 eura a 50 cenťáků."

Valón zaplatí, aniž by se zamračil, a nasedne na kolo, když mu najednou Vlám dá ránu do nosu.

„Panebože, zakřičí Valón, jste blázen nebo co?"

„Hej co, manneke" (kámo), odpoví Vlám, „zavírám dveře ne?"

(belgická anekdota)