Z čeho platí pan ministr zahraničí Schwarzenberg své pomocníky?
Ve včerejším (2. 9. 2010) televizním rozhovoru na dotaz novinářky, jak využívá pan ministr náhrad z Poslanecké sněmovny PČR, bez uzardění pan kníže odpověděl, že peníze využívá pro rozbory materiálů, rešerše a pro přípravu různých jednání. V tu chvíli pravděpodobně zapomněl, že jako ministr žádný poslanecký plat a žádné poslanecké náhrady ze zákona nebere. Že to neví novinář, to chápu, nemůže vědět všechno. Ale že to neví ani osoba, které se to bezprostředně týká, to mi rozum nebere. Jsou dvě vysvětlení: buď je natolik bohatý, že ani neví, z čeho své lidi platí, nebo má naučenou formulku pro novináře ještě z dob svého senátorování a v tu chvíli mu nedošlo, že je ministrem. Bůh suď.
Najdete mě též na:
Blog Lidovky FacebookAnketa
Každý rok 4. května kladu věnce k obětem II. světové války v Praze 12 Modřanech. Dělám to rád. Hrdinů zas tolik nemáme, proto vzdát jim úctu považuji za důležité. Letos jsem opět obdržel pozvání na tuto pietní akci, avšak řeším dilema. Ke kladení věnců byla pozvána i poslankyně za KSČM soudružka Marta Semelová, která je známá svým obdivem ke Klementu Gottwaldovi. Navíc tvrdí, že procesy v 50. letech byly spravedlivé. Prosím přátele o pomoc v mém rozhodování:Aktuality
Jsme opět blíže možnosti volit ze zahraničí korespondenčněTakový či podobný titulek jsem za posledních pět let psal několikrát. Senát PČR již třikrát navrhl novelu volebního zákona, která… další aktuality
Fotogalerie
TG s úsměvem
výběr evropských anekdot z publikace "Humor sbližuje" autorů Tomáše Grulicha a Václava BudinskéhoJeden pán musí cestovat v zimě na motorce. Aby mu nebyla za jízdy tak velká zima na břicho, obleče si bundu obráceně, zapínáním dozadu. V zatáčce, na náledí, dostane smyk a spadne. Za chvíli tudy projíždí hlídka karabiníků, která začne s první pomocí a volá sanitku. Když přijede lékař, konstatuje, že zraněný nemá bohužel žádnou naději na záchranu a karabiníci prohlásí: „To je zajímavé, vypadalo to, že se mu vlastně ani tak moc nestalo, ale jen do chvíle, než jsme mu otočili hlavu na správnou stranu."
(italská anekdota)

