Stručné dějiny Hodkoviček

Ves Hodkovičky byla ve 13. století prebendou vyšehradského kanovníka. V roce 1245, kdy máme první písemnou zmínku, král Václav I. tuto prebendu zrušil a daroval Hodkovičky vyšehradské kapitule. Po roce 1420, za husitských bouří, převzal církevní majetek a majitelem Hodkoviček se stal pražský mincmistr Jakub Všerub z Všerub a Malešova. V roce 1437 připsal císař Zikmund obec Mikulášovi z Tuhance, maršálku královny Žofie, který se však z majetku dlouho neradoval, protože kolem roku 1440 byla vesnice předána opět vyšehradské kapitule.

Za neznámých okolností se vesnice během první poloviny 16. století dostala do majetku Nového Města Pražského. Císař Rudolf II. potvrdil v roce 1584 městské vlastnictví, ale vymezil jej pro potřebu špitálu sv. Bartoloměje, u něhož spolu s Horní Krčí zůstaly až do roku 1831, kdy je koupil rytíř Karel Půlpán z Feldštejna. V roce 1843 zde bylo pouze 19 domů se 122 obyvateli. Po roce 1848, kdy se vytvářela nová politická správa, se Hodkovičky spojily se Lhotkou, Novými Dvory (připomínám ulici Novodvorskou) a Zátiším. Tento nově utvořený celek byl připojen k Praze již v roce 1922, kdy měl asi 1 200 obyvatel ve 127 domech.