Stručné dějiny Petrovic

První písemná zmínka o Petrovicích je z roku1352. V této době vlastnila Petrovice staroměstská patricijská rodina Klementerů. Avšak již na počátku 15. století je zmiňován jako majitel Jan Kbelský. Následné období vlastnictví obce bylo velmi spletité. Víme však, že v 2. pol. 15. století byli vlastníky Petrovičtí z Petrovic. Když jeden z členů rodiny (Václav Petrovský) zemřel, jeho manželka, Magdaléna z Měcholup, přenechala Petrovice své dceři Kateřině provdané za Jana Hrzka ze Mšena. Po několikerých prodejích se majitelem na delší dobu stal Ondřej Borovanský z Borovan (1656), dále byl majitelem Maxmilián Krakovský z Kolovrat, který Petrovice prodal mecenáši umění a věd Františku Antonínu Šporkovi (1693). V roce 1716 je jako majitel Petrovic zaznamenán František Pavel Pacelli z Adlersheimu, který přestavěl bývalou tvrz na zámeček.

Tereziánský katastr uváděl v polovině 18. století v Petrovicích 5 hospodářů s 62 strychy polí. V roce 1796 zdědil Petrovice Jáchym Jindřich Voračický z Paběnic, jehož rodina prodala, za 140 000 zl., celé panství, včetně vesnice, roku 1861, francouzskému chemikovi Nicolasovi Bellotovi, spoluzakladateli známé žižkovské kapslovny Sellier a Bellot.

Stabilní katastr zaznamenal, že v roce 1843 měly Petrovice 24 domů s 230 obyvateli. V roce 1968 byly Petrovice přičleněny k Praze a v té době zde žilo 725 obyvatel ve 160 popisných číslech.