Stručné dějiny Modřan

První písemná zmínka o Modřanech je z roku 1178, kdy kníže Soběslav II. věnoval vyšehradské kapitule dvě zdejší popluží s vinicí. Další část Modřan patřila v 2. polovině 14. století do vlastnictví druhého významného církevního místa v Praze, svatovítskému chrámu. Ve skutečnosti spravovali Modřany se zákupním právem pražští měšťané. Postupně se zde vystřídali staroměstský měšťan Anderlin, dále Mikuláš od Kamene zvaný Slánský, Johánek Rost, Petr Duršmíd od Černého orla. V roce 1427 pak dvůr koupil Zikmund Cháně.

V roce 1329 je písemně doložen kostel, který byl od 2. poloviny 14. století kostelem farním. Během husitských válek byl církevní majetek (vyšehradské kapituly) zabaven Prahou, která si jej rozdělila na dvě části, větší část připadla Novému Městu a menší, ale o to výnosnější část u Vltavy, Starému Městu, které zde vybíralo clo z plavení vorů a ze zboží, které se na vorech vozilo do Prahy.

Zbývající církevní majetek svatovítského kostela získal, po krátkodobých různých vlastnictvích, Vědotov z Moštěnic, jehož vdova část těchto Modřan prodala v 2. polovině 15. století Markétě Zlenické z Týnce. Z tohoto období se zachovala i jména některých poddaných, což se stává jen velmi zřídka. Šlo o Aleše, Vaňka Tiaváka, Jana Štědráka, Janka Drnáka, Mikuláše Skalníka, Mareše, Václava, Štěpána Záhorského a Hanuše. Mezi majiteli až do třicetileté války stojí za zmínku Jan Hýzrle z Chodů, jehož synovi Václavu Želinskému byl majetek zabaven za účast v protihabsburském povstání v roce 1623. Jako odúmrť připadl celý majetek králi, který jej postoupil pražskému arcibiskupství.

Druhá část Modřan, jež patřila pražským městům, byla roku 1547 zkonfiskována a postoupena zbraslavskému klášteru, v jehož majetku zůstala až do rušení klášterů Josefem II., tedy do roku 1785.

Tereziánský katastr, který zaznamenával majetek z důvodu daně, uváděl v polovině 18. století v části patřící zbraslavskému klášteru 20 hospodářů, 2 ševce a 1 kováře. Na arcibiskupském panství zase 5 hospodářů, tesaře, hrnčíře, kováře, zedníka a krejčího.

V roce 1791 byl obnoven farní kostel a zároveň začala fungovat ve farní budově škola.

V roce 1843 žilo v Modřanech 506 obyvatel v 66 domech. Prvním průmyslovým podnikem, který v Modřanech vznikl, byl cukrovar, založený r. 1861 Ferdinandem Urbánkem a Antonínem Wagnerem. Na konci 19. století se firma transformovala do První české akciové společností pro rafinování cukru v Praze. V té době zaměstnávala 600 dělníků a vyráběla 10 000 t cukru ročně.

Další rozvoj Modřan byl spjat s vybudováním železnice, ponejprv Praha - Vršovice - Modřany, později prodloužena do Dobříše (1881). Koncem 19. století stálo v Modřanech 224 domů s 2 208 obyvateli.

Po I. světové válce bylo od Modřan odděleno Zátiší, v severní části modřanského katastrálního území, jež bylo v roce 1922 přičleněno k velké Praze. V roce 1963 dostaly Modřany statut města a v roce 1968, stejně jako Kunratice, byly Modřany připojeny ku Praze. V roce 1992 se staly samostatnou městskou částí Praha 12 s připojením Točné, Komořan, Lhotky a Cholupic.