Neotáčejme se zády k Čechům žijícím v cizině (Lidové noviny | 7.5.2010)

Redaktorka Tereza Nosálková si ve svém článku Je mi 25, mám Oxford a chci sloužit (Orientace LN 24. 4.) právem posteskla, že česká společnost není schopna využít vysokého vzdělání a zkušeností mladých lidí vzdělaných v zahraničí.
Více či méně se tak opakuje historie ČR, potažmo Československa v roce 1918, 1945 a 1989. Česká společnost ve všech třech případech považovala odchod občanů do ciziny za uzavřený. Málokdo si dokázal představit, že lidé budou odcházet za hranice, když máme novou republiku či republiku osvobozenou jednou od nacismu, podruhé od komunismu. Po roce 1948 byla emigrace kriminalizována a pomocí dezinformačních kampaní zostuzována. Dodnes sklízíme plody v nedůvěře majoritní společnosti k českým minoritám žijícím v zahraničí.
Současný zájem o českou diasporu v zahraničí je roztříštěn na několika ministerstvech. I nadále ve společnosti převládá názor, že odchod lidí do zahraničí je prakticky ukončen. Současná migrace je považována za projev svobodné vůle, umocněnou heslem „Když si myslí, že se někde budou mít lépe, ať si jdou". Příkladem nezájmu státu o české občany odcházející po roce 1989 do ciziny je i neexistence statistiky. Přesto lze kvalifikovaně odhadnout, že po roce 1989 odešlo do Západní Evropy, USA, Austrálie a na Nový Zéland více než sto tisíc často vysoce vzdělaných a mladých lidí. Migrace budou pokračovat, ať se nám to líbí, nebo ne. Je to důsledek celosvětové tendence.
Zájem o českou diasporu v zahraničí by se měl stát jedním z důležitých úkolů současného státu. Nesmíme přehlédnout, že ze strany občanů žijících dočasně nebo i trvale v zahraničí existuje zájem o spolupráci s vlastí.
Absence nezájmu státu o Čechy v zahraničí je patrná i na jejich možnosti v účasti ve volbách. Teoreticky sice existuje, ale v případě odlehlejších oblastí je prakticky nereálná. Ocitáme se tak v paradoxní situaci. Na jedné straně hořekujeme, že se nám ztrácí české mozky v zahraničí, a na straně druhé váháme otevřít vrata a upravit cestu domů. K tomu nám pomůže jen cílená funkční politika zabývající se vztahem státu ke svým diasporám v zahraničí.

O autorovi| Tomáš Grulich, historik a senátor, místopředseda Stálé komise Senátu PČR pro krajany v zahraničí

(Lidové noviny | 7.5.2010 | rubrika: Diskuse | strana: 15 | autor: Tomáš Grulich)