grulicht@senat.cz | Pod Vinicí 409/29, 143 00 Praha 4, tel.: 225 273 503
Tomáš Grulich

Vláda schválila novelu zákona o Podkarpatské Rusi

14. září 2011 schválila vláda Senátní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 212/2009 Sb., který zmírňuje majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik (sněmovní tisk č. 447) č.j. 926/11. Návrh připravila skupina Senátorů v čele s Tomášem Grulichem. O co jde?

 

Bývalé Československo v r. 1958 obdrželo od SSSR finanční vyrovnání za nemovitosti, které na bývalé Podkarpatské Rusi zanechali čs. občané v souvislosti s jejím smluvním postoupením SSSR, v celkové výši přibližně 920.000.000 Kčs. Z této částky bylo těmto občanům vyplaceno pouhých 13,000.000 Kč, a to na základě vyhlášky Ministerstva financí č. 159/1959 Sb. o vnitrostátním vypořádání některých nároků dle zákona č. 42/1958 Sb. Tato vyhláška ovšem omezovala rozsah poskytnutých náhrad z ideologických důvodů.

 

Proto byl v roce 2009 schválen zákon, jehož cílem bylo odstranění některých křivd spáchaných na československých občanech, kteří zanechali nemovitý majetek na odstoupeném území. Nástupnický stát, tehdejší SSSR, kompenzaci prakticky vyplatil, jen se nedostala do správných rukou. Vláda vyčlenila ze svého rozpočtu příslušnou částku, která zdaleka nebyla vyčerpána, protože přibližně polovina žadatelů byla odmítnuta.

 

Právní předpis, který umožňuje ve větší míře kompenzovat občany České republiky, nabyl účinnosti až 1. října 2009. Do doby účinnosti tohoto zákona zemřeli všichni bývalí majitelé nemovitostí, jejich děti mají kolem 80 roků, a tak se jich za dobu účinnosti tohoto zákona, přihlásilo pouze cca 500, z nichž je většina současnou praxí správního orgánu odmítána.

 

Nejčastějším důvodem pro zamítnutí žádosti o vypořádání správním orgánem je nedodržení podmínky uvedené v současné zákonné úpravě, a to opuštění a zanechání majetku na Podkarpatské Rusi mezi daty 5. 11. 1938 až 18. 3. 1939 (ust. § 3 odst. 1, písm. c), tedy nedodržení přesného časového úseku cca 4 měsíců, přičemž odjezd převážné většiny poškozených se konal v intervalu více než rok (viz vypovídací dekrety maďarských úřadů). Toto časové období bylo v zákoně voleno poměrně nešťastně a bez bližšího povědomí o historických událostech daného období, vzhledem k vyhrocenosti situace na území Podkarpatské Rusi, kde po celý rok 1938 docházelo k ohrožování obyvatelstva českého a slovenského původu, čs. občané byli z těsné blízkosti hranic s Maďarskem našimi úřady evakuováni před termínem uvedeným v zákoně. Jednalo se o všechny rodiny legionářů - zemědělců. Státní zaměstnanci - železničáři, poštovní zaměstnanci, financi, četníci a úředníci - zase sloužili až do obsazení celého území Podkarpatské Rusi, které skončilo 18. 3. 1939, a podle výkladu správního orgánu měli nejpozději tento den, s trochou nadsázky, nasednout do vlaku (který nejezdil) a odjet.

 

Taktéž jsou v současné úpravě z.č. 212/2009 Sb. nevhodně vymezeny podmínky pro přiznání vypořádání uvedených v ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona, konkrétně vázání vypořádání na splnění podmínky zanechání nemovitého majetku v období od 5. 11. 1938 do 18. 3. 1939 a pozbytí nemovitého majetku po dobu do 23. 5. 1945 na území Podkarpatské Rusi a nemožnost se k tomuto majetku do 29. 6. 1945 vrátit nebo zanechání a pozbytí nemovitého majetku na území Podkarpatské Rusi v souvislosti se smluvním postoupením tohoto území Svazu sovětských socialistických republik. V případě zanechání nemovitého majetku na území Podkarpatské Rusi v období od 6. 11. 1938 do 18. 3.1939 došlo současně k pozbytí faktické dispozice s tímto majetkem v souvislosti s maďarským záborem území a vysídlením československých občanů žijících na území Podkarpatské Rusi. Na základě této skutečnosti nemohli vysídlení občané nakládat s nemovitým majetkem na území Podkarpatské Rusi a vykonávat práva náležející vlastníkům nemovitého majetku na tomto území. Berným kritériem nechť je pouze pozbytí nemovitého majetku, nikoliv jeho zanechání.

 

Dle nového zákona projde aplikačním testem o 240 osob více, což představující osoby, jejichž žádost byla zamítnuta. Dopad pro státní rozpočet bude činit cca 150 milionů Kč. Lze rovněž předpokládat, že se k těmto 240 osobám připojí ještě cca 100 osob, které s podáním žádosti váhaly z pragmatických důvodů, resp. s vědomím, že neprojdou aplikačním testem nastaveným správním orgánem (bližší argumentace viz níže). Celkově lze tedy dopady na státní rozpočet kvantifikovat v řádu 200 - 210 milionů korun. Zde je nutné připomenout, že když byl původní zákon přijímán, předpokládaly se náklady ve výši 0,5 až 1 miliarda Kč. Zatím bylo vyplaceno cca 128 miliónů, připočítáme-li z hlediska rozpočtu nejčernější předpoklad 210 mil., získáme částku 338 miliónů, což je hluboko pod původním předpokladem.

 

Při tvorbě novely jsem postupoval tak, že jsem nechal návrh zpracovat advokátní kanceláří, která konzultovala text se senátní legislativou. Když se dosáhlo shody, předložil jsem novelu do schůze Senátu. Ještě před projednáváním v senátních výborech zjistila senátní legislativa určité nedostatky, které jsme vtělili do pozměňovacích návrhů. Původně se jako nejjednoduší jevilo vynechat veškerá data, ale pak by v § 3 ods. 1 písm. c zůstala jen věta: „Pozbyla svůj nemovitý majetek na území Podkarpatské Rusi v souvislosti se smluvním postoupením tohoto území Svazu sovětských socialistických republik (dále jen „nemovitost“) a je schopna tyto skutečnosti doložit způsobem uvedeným v § 6 tohoto zákona.“ Tím by nastal problém, protože většina žadatelů pozbyla majetek již záborem Maďarů a stali by se tak neoprávněnými žadateli.

 

Senátní legislativa doporučila prakticky jen vynechat z věty datum 18. března 1938 a vymezit tak právo na odškodnění majetku mezi 5. listopadem 1938 (tj. datum Vídeňské arbitráže) a datem 23. května 1945, který je datem platnosti Dekretu č. 5 prezidenta republiky ze dne 19. května 1945 o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů.

 

Je však podivné, že se jedno hraniční datum opírá o Vídeňskou arbitráž, druhé o dekret prezidenta republiky, která vymezuje dobu nesvobody od 29. září 1938. Navrhl jsem, aby časové rozpětí bylo od 29. září 1938, což je datum Mnichovské dohody na niž navazovala První vídeňská arbitráž a druhým mezním datem byl 29. červen 1945, jež je datem od kterého postoupila Československá republika Podkarpatskou Rus Sovětskému svazu.

 

Jsem rád, že vláda schválila novelu tak, jak byla předložena. To je dobrý předpoklad pro projednání ve Sněmovně PČR.

                                                                 Tomáš Grulich

 
zpěttisk
 

Najdete mě též na:

blog Lidovky Facebook YouTube Soundcloud

Stáhněte si Senátní magazín!

Volební magazín Tomáš Grulich

O politice, životě a Tomáši Grulichovi…

O politice, životě a Tomáši Grulichovi

Grulichův pivní kurýr

Grulichův pivní kurýr

Fotogalerie

foto
V předsednictvu společného jednání s výborem pro justici a vniřní záležitosti EU a národních parlamentů v Bruselu
další fotografie